Tábořit lze ledaskdy. Třeba v létě. Tábořit lze ledaskde. Třeba v kempu na břehu jezera se stánkem s občerstvením. Tábořit lze s ledaským. Třeba s dětmi, se ženou a s tchýní. Anebo taky v zimě, se zimními táborníky, na sněhu a na okraji civilizace. Jen se doma dětem, ženě a tchýni špatně vysvětluje, kterému táboření dá zimní táborník přednost a ze kterého má větší potěšení. Zvlášť když se tam kromě zimních táborníků motají také zimní tábornice.-)

Zimní táboření ve Zbiroze kromě těchto obvyklých potěšení mělo ještě jeden společenský přesah, a to když pořadatelka táboření slavila blíže nespecifikované životní jubileum. Byly to prostě takové tři dny trvající slavnostní narozeninové špekáčky ... když na tábořišti od pátku až do neděle plál či alespoň živořil tábornický oheň ... nad ním kotlík se vždy vroucí vodou na čaj, kafe, grog či jinou povolenou drogu ... a co chvíli se v něm opékal klacek s napíchnutou uzeninou.-) Žhnuly plameny ... žhnuly naše zraky zabořené do žhnoucích plamenů ... v plamenech žhnuly uhlíky ... a od uhlíků občas žhnuly naše svršky. 

A když se v neděli v době svátečního oběda na tábořiště dostavil spořádaný národ geocachingový, aby ty narozeninové špekáčky oslavil klacky zapíchnutými do žhnoucích plamenů společně s námi, iluzi dokonalosti bylo učiněno zadosti. 

Bulvární hantýrkou bychom mohli víkendové táboření ve Zbiroze nazvat mimořádně zdařilým happeningem. Bulvární hantýrka a jadrná řeč zimních táborníků jsou však dvě zcela nespojité nádoby. Ty pičo ... bylo to tu super ... a užili jsme si to tu jako sviňa!