Fotogalerie

Jsou kopce, na které se můžu vracet každý rok a nikdy mě to neomrzí. Třeba právě Melechov. Jenže já tady nebyl už tři roky. Neomluvitelná hanebnost! Bylo na čase ji napravit! Dnešní pobíhání po lesích přírodního parku Melechov bylo přímo symbolické - za "normálního života" by se tento víkend konal další ročník turistického pochodu Jarní Vysočinou, a tak putovat právě dnes po havlíčkobrodských turistických trasách jsem považoval za svoji osobní turistickou čest.-)

Ačkoliv vrchol Melechova nabývá své výšky pozvolna a nenápadně, tak je široko daleko typickým krajinotvorným prvkem i orientačním bodem současně. A kolem dokola Melechova lesy, kam jen dohlédneš. Ačkoliv i tady se těží jako o život a těžba těžce zasáhla i samotný vrch, tak ta zelená naštěstí stále ještě převládá. Ne nadarmo tu v roce 1995 vznikl Přírodní park Melechov o celkové rozloze více než 3.000 hektarů. Nejvýznamnější místa jsou propojena turistickými trasami všech čtyř barev, ale my fajnšmekři se raději potulujeme po cestách neznačených. A i tentokrát jsem tu objevil místa, o kterých jsem dosud neměl tušení!

Melechov je kopcem dvou vrcholů. Nejvíce návštěvníků sem proudí v létě po žluté trase z tábořiště na Stvořidlech. Je to taková "vděčná" procházka, asi čtyři kilometry dlouhá a s převýšením 350 metrů. Neznalí obvykle dojdou jen na vrchol se zeměměřičskou věží (710 m.n.m.), aniž by tušili, že nejvyšší místo je nutné hledat necelý kilometr odtud. K "vyššímu vrcholu" se dojde po zelené ... a tam co je ta kamenná mohyla ... tak to je ono.-) Turistický rozcestník nás ubezpečí, že se nacházíme v nadmořské výšce 715 m.n.m. Výš už se na Havlíčkobrodsku pevnou nohou na zemi nedostaneme ... a vrcholová plošina zeměměřičské věže je pod zámkem.-) 

Jak už jsem předeslal, tak oba vrcholy jsou silně postižené invazivní těžbou a necitlivým používáním těžké lesní techniky. Harvestoří dálnice s téměř metrovými rygoly, vyzdobenými ornamenty vzorků pneumatik tu zůstanou na jinak hezkých místech jako hluboké jizvy na tváři. Už tu však vznikají první oplocenky a nebude dlouho trvat, až se vrchol opět zazelená. A že se to tu díky výsadbě rychle rostoucích monokulturních sazenic zazelená sakra rychle! A historie se bude moci za několik desetiletí opakovat.-) Všichni to vědí ... ale ekonomické aspekty neukecáš.-)   

Zděná zeměměřičská věž na "nižším vrcholu" - ta, co je pod zámkem - je jednou z devíti, které byly vystavěny na území České republiky v rámci budování astronomicko-geodetické sítě. Melechovská věž měří šestnáct metrů, má sedmiboký půdorys a postavena byla roku 1937. Pod zámkem je dlouhodobě - na rozdíl od několika jiných, které jako rozhledny skutečně slouží - což je škoda, protože po vykácení lesa se tu opět na čas odkryly báječné výhledy do krajiny.

Zajímavým projektem, jak věž začlenit do turistického života, byla tzv. architektonická intervence humpoleckého nadačního fondu 8mička. Architekt Josef Čančík navrhl nadčasovou stavbu levitující kruhové lavice spuštěné na ocelových lanech, která by měla sloužit jako místo k posezení a odpočinku pro znavené kolemjdoucí. Asi mě snad ani nepřekvapuje, že Zeměměřičský úřad coby správce objektu její realizaci nepovolil...

A tak se i bez odpočinku dojdeme podívat na další zajímavá místa ukrytá (zatím) v lesích. Zdaleka nepostihnu všechna ... ono to snad ani nelze ... a kdo by se s tím ostatně četl, že?! 

V těsné blízkosti mohyly na "vyšším vrcholu" naleznete skromně umístěnou pamětní tabulku "Super omnia vincit veritas". Sice skromně, ale přehlédnout ji nemůžete! Byla instalována v rámci projektu "Bojovníci boží - 600 let". Melechov byl jedním z význačných míst husitských shromáždění. V květnu 1420 se tu sešlo tisícové shromáždění, na které zaútočil silný oddíl Zikmundovy armády, ale husité se s využitím vozové hradby ubránili. Historické prameny se dost liší v tom, jak to tehdy bylo, jisté však je, že část husitů se odtud po bitvě vydala do revolučního Tábora. Objevíte-li na úpatí Melechova lidmi zapomenutou a lišejníky zarostlou letitou informační tabuli turistické naučné stezky "Krajem Jaroslava Haška", vydanou Okresním vlastivědným střediskem ONV Havlíčkův Brod neznámo kdy, tak jí moc nevěřte ... je tak trochu účelově zmatečná ... však víme proč.-)

Na žluté značce jen kousek od "rozhledny" nelze minout studánku. Melechovskou studánku. Se smírčím křížem. Melechovská studánka je jedním ze symbolů tohoto vrchu a nedokážu si představit, že bych se jí nepřišel poklonit. Studánka byla před několika roky v žalostném stavu a na čas dokonce vyschla. Je však o ni skvěle pečováno, dostala novou "boudičku", byla vyčistěna a její pramen je zase vydatný jako před léty. A chutná znamenitě!

Asi 300 metrů od "rozhledny" po zelené směrem na Stvořidla upoutá pozornost památník s pěticípou hvězdou věnovaný seskoku patnáctičlenného oddílu sovětské armády. Ocitl se tu však omylem v důsledku chybné navigace. Vysazen měl být původně až někde u Kamenice nad Lipou, kam se nakonec i díky pomoci místních občanů dostal. A pravděpodobně se tuhle akci podařilo utajit ... bez tragických následků jak pro partyzány, tak i pro civilní obyvatelstvo.

Na západním okraji melechovských lesů, na odbočce ze zelené se v lese ukrývají trosky melechovské tvrze. Byla postavena ve čtrnáctém století a sloužila zde jako strážní věž pro ochranu cestujících po zemské stezce z Rakouska přes Humpolec ke Kutné Hoře. Už od šestnáctého století začala pustnout a dodnes se zachovaly jen části dvou zdí a stále ještě patrný vodní příkop. A také doporučuji zrakem spočinout na třech mohutných, památkově chráněných bucích! Ctnostní stromové!

Na jih od tvrze - utajený v lese - se nachází malý lyžařský areál. Ten památkově chráněný není ... spíš je mnohým trnem v oku ... ale mně se tenhle "tréninkový" areál pro rodiny s malými dětmi líbí. Kde jinde by se to ta drobotina měla naučit?! Ostatně je šetrný ke svému okolí - bez umělého zasněžování, a tak poslední léta stál mimo provoz. Bohužel se nerozeběhl ani letos, kdy tu bylo sněhu habakuk. Hádejte proč? Můžete jednou...

A závěrečný odstavec věnuji šutromilcům, pokud se snad nenasytili už na Stvořidlech.-) Čertův kámen - tohle sedm metrů velké osamělé skalisko ve tvaru čertovské hlavy pod rozcestím Rohule zná každý. Tedy si alespoň myslím.-) Ráj kamenů, skal, skalek a skalních převisů se však nachází až za hranicí přírodního parku na západ od Starých Hutí. Stačí překlenout po balvanech skotačící vody hraničního Meziklasného potoka a nebát se vnořit do "vnitrozemí". Nikdy jsem tam nebyl a nestačil jsem žasnout a divit se. Takovou divočinu bych tu rozhodně nečekal! Bohužel nebylo ideální počasí na focení, a tak se sem letos na jaře vydám ještě jednou za lepších světelných podmínek. Tohle prostě nesnese odkladu ... zvlášť dokud tu jsou ty lesy nastojato. Však jsem dobře slyšel zvuk motorových pil v dáli...